Ing. Zdeněk Hora 25. 4. 1951 - 12. 12. 2019

     Na aikidó se z nás tvoří druhá rodina. Někteří zde najdou přátele do nepohody, někteří spřízněné duše a někteří smysl života. Když někdo odejde, bolí to nejen ty, kteří ho měli rádi, ale naší aikido “rodinu” jako celek. A je jedno, zda skončil s aikidem, odešel do jiného dójó nebo… nás opustil navždy. I když se bolest projevuje různě, cítíme ji všichni. A bohužel, i o tom je aikidó - umět přijmout a nechat jít.

     Zdenda objevil aikidó a začal cvičit až po šedesátce v roce 2013. Dle jeho vlastních slov bylo to, že začal s aikidem, jeho nejlepším rozhodnutím v životě. A skutečně, i přes fyzické a věkové omezení, aikidem doslova žil a ožil. Aikidó tvořilo desetinu jeho života a pevně doufám, že snad tu nejlepší.

     Se Zdendou jsem se potkala na svém prvním tréninku, odjížděli jsme spolu tramvají. Jeho entuziasmus podpořil mé vlastní nadšení a myslím, že mě tehdy přesvědčil o tom, že jsem aikidó objevila správně a jsem mu za to vděčná.

     Užili jsme si se Zdendou mnoho srandy i některé perné chvilky, avšak za démony se skrýval nesmírně laskavý člověk, který se nevzdává. Jeho nasazení a účast na trénincích (jedna z nejvyšších ročně) by měla být pro nás ostatní příkladná.

     Poslední rok byl divoký, ale Zdenda se nevzdával a vzal to za správný konec, zlepšil přístup k sobě o mnoho procent a na jeho cvičení to bylo znát. Potkala jsem se s ním na posledním tréninku 2.12.2019, který byl volnější kvůli začátečníkům, ale naprosto skvělý. Zdenda cvičil moc pěkně a zvládl celý trénink bez přestávek, aby si odpočinul. Když jsme se převlékali, poslední větou, kterou mi řekl, bylo: “Terezko, to snad není možný, já jsem snad ve vrcholný formě!”. A tak si ho budu pamatovat. Zdenda se tou dobou poctivě připravoval ke zkouškám na 3.kyu a všechny nás překvapoval, jak mu to šlo. Odešel skutečně v nejlepším a to 3.kyu mu nejspíš ve svém srdci každý dáme...

     Namísto v pyžamu spal Zdenda v keikogi :-) Doufám, že v něm spal i naposledy, a že přes své celoživotní trápení s nespavostí konečně krásně spinká i bez filmu “Smrtonosná past II”…

     Bude mi chybět, jak to Zdenda bral vážně, jak nás poučoval, ale také jak mě pokaždé rád viděl a měl o mě starost. Budeš mi chybět, Zdendo…

(za APK Terka W.)