Nábor

Více informací naleznete na našem náborovém
webu: www.aikidonabor.cz

Více ...

Nábor

Více informací naleznete na našem náborovém
webu: www.aikidonabor.cz

Více ...

O aikidó

Aikidó je japonské bojové umění.

     Vychází ze starých tradičních způsobů boje, ve kterých se již ve středověku cvičili japonští samurajové.

Tyto bojové techniky (v japonštině budžucu) byly určené k nácviku zabíjení nepřátel za účelem přežití v bitvách a soubojích. V průběhu 19. století samurajové v Japonsku přišli o své dominantní postavení a důraz na bojový výcvik byl vystřídán potřebou udržet si zkušenosti získané neustálým válčením a zároveň pomocí tréninku zdokonalit své vlastní schopnosti, které by se uplatnily v každodenním životě. Tak se zrodila bojová umění (jap. budó), zaměřená více na rozvoj osobnosti, fyzické i duševní kondice. Boj představovaný japonským znakem BU (z budó, budžucu) zde zůstal, ale druhý znak DŽUCU (technika, umění) se změnil na DÓ (cesta), který vyjadřuje, že cvičení se stalo životní náplní a prostředkem ke zdokonalení sebe sama.

Aikidó vytvořil Morihei Uešiba (1883 - 1969), kterému aikidisté říkají Zakladatel nebo Ó-Sensei (Velký učitel). Tento mistr v mládí intenzivně studoval různé formy budžucu u několika učitelů a jako nadaný student rychle dosáhl mistrovské úrovně v několika uměních. Na základě získaných zkušeností pak sestavil systém technik a cvičení, do kterých promítl svoji životní filozofii. Výsledkem jsou techniky, které umožní obránci efektivní sebeobranu díky tomu, že použije energii, kterou útočník do útoku vložil, k odvrácení nebezpečí a případnému zneškodnění útočníka znehybněním nebo odhozením. Obránce tedy nepotřebuje žádnou zvláštní fyzickou sílu a kondici k tomu, aby se mohl účinně bránit. Díky technikám, které pracují s energií útoku, pak zvládne překonat i mnohonásobně silnějšího útočníka.

Hlavní myšlenkou aikidó je harmonizace energie, což má ostatně toto bojové umění v názvu. Znak AI představuje soulad a harmonii; znak KI znamená energii ve fyzické i metafyzické podobě. Myšlenkou Zakladatele bylo nalezení harmonie se světem a s každou živou bytostí včetně potenciálního agresora. Proto mezi cvičenci aikidó najdeme tolik žen a lidí staršího věku, kteří chtějí konfliktům předcházet, místo aby je sami vyvolávali.

Tato unikátní mírumilovná filozofie, kdy všechny techniky fungují pro vlastní obranu, ale nelze je použít k útoku, je podpořena faktem, že v aikidó neexistují soutěže ani sportovní klání. Po smrti mistra Uešiby převzali výuku aikidó jeho přímí žáci. Někteří z nich založili nové proudy či směry s celosvětovou působností. Tradici a systém učení Zakladatele udržují v přímé linii jeho potomci - nejprve syn, poté vnuk a pravnuk, sídlící v japonském Tokiu v tzv. Honbu dódžó, které je všeobecně uznáváno jako ústřední centrála světového aikidó.

Dnes představuje aikidó nejen promyšlený systém technik, které lze použít k účinné sebeobraně, ale také vysoce aerobní pohybovou aktivitu a způsob odpočinku od každodenního stresu. Zároveň je nástrojem pro rozvíjení osobnostních kvalit uplatnitelných v běžném životě a pro statisíce cvičenců na celém světě je významným komunikačním prostředkem sloužícím k navazování nových kontaktů a vzájemnému porozumění.